2013: Klikařka na volné noze

Normálně nebilancuju, ale rok 2013 byl po všech stránkách tak nějak výjimečný. Na konci roku 2012 jsem z agenturního světa zmizela na volnou nohu, takže všechno, jak práce, tak volný čas, od základu úplně jinak. Ptáte se často a vím, že tenhle můj příběh hodně z vás zajímá. Varuju vás, je to dlouhý příběh a může znít trochu jako óda na svobodu. Takže tady to máte se vším všudy – emoce, ego, ambice, pocity, moudrá moudra, rádoby moudra, dementní nápady, historické kontexty. Příběh plný napětí a nečekaných zvratů…

Když jsem po skoro čtyřech letech odcházela z Hájedničky, opouštěla jsem firmu, kterou jsem měla ráda, kolegy, kterých jsem si vážila a kamarády. Nebyla to pro mě firma, byla to srdeční záležitost. Už dlouho jsem měla pocit, že dělám práci, která mě nenaplňuje, nikam neposouvá a nemá takovou přidanou hodnotu jako dřív. Stále víc mě ubíjely mantinely, do kterých jsem se dostala. Přesto jsem si pořád dokázala představit, že kdybych se do toho zas trochu nadchla, dalo by se to změnit. Jenže jsem byla už vyčerpaná a stále častěji jsem narážela na odchylku svých představ od firemní vize.

Teď vím, co chci

Hájedničku jsem opouštěla, aniž bych věděla co budu dělat dál. Od toho, jestli se přestěhovat do jiné země po otevření cukrárny. Věděla jsem jen, že nepůjdu do jiné online marketing agentury, z jedničky na trhu by to byla blbost. Náhodou jsem se dostala ke startupu na streamované video. Dělat na něčem vlastním, klidně v jiném oboru mě lákalo. Až mě z toho mrazí, ale byla to chvíle, kdy se opravdu mohlo stát, že by mě chytlo něco jiného a já na PPC už navěky zapomněla. Nestalo se, nic jiného si mě nezískalo a mně se po klikaření začalo stýskat. Najednou bylo všechno úplně jasné.

Začátky

Jediné, co jsem musela udělat pro to, abych se mohla začít živit na volné noze, bylo ujasnit si, jaké konkrétně služby nabízet chci (a komu) a co vůbec ne. A přestat odmítat poptávky, které mi průběžně chodily. Bylo to až moc jednoduché, šlo to úplně samo.

No teda samo ne. Makala jsem 9 let na tom, abych uměla, co umím a teď jen sklízím, co jsem zasela. Snadné to je, ale nepřišlo to zadarmo. Tím se můj start freelancera zásadně liší asi od většiny ostatních a jsem za to vděčná. Jsem ušetřená získávání klientů. Kdyby to tak nebylo, umřela bych hlady, protože aktivní obchodování k smrti nesnáším.

Když se daří, tak se daří

Obecně mám velká očekávání a myslím si, že mě to vede k lepším výsledkům. Od 2013 nečekala nic. Jen rok prožít v pohodě, dělat jen práci, která mě baví, hodně cestovat a držet si pozici na trhu.

Od začátku všechno šlapalo jak mělo. Řekla jsem si, že by bylo fajn auditovat firmám kampaně a poptávky začaly chodit dřív, než jsem to stihla zmínit na webu. Stejně tak školení inhouse týmů větších firem i agentur. Trvalo ale asi půl roku, než jsem přestala čekat na den, kdy tahle příznivá náhoda přestane fungovat.

Hodně jsem zvažovala, jestli se pustit do školení. Trh už byl PPC školeními nasycený. Na druhé straně ale zapracovalo moje profesní ego, které mi v tu chvíli řeklo „ale proč chodit na PPC školení jinam než k Větrovce?„. Rozhodla jsem se to zkusit, i kdyby to bylo jen pro jednou. Lednové školení se rychle obsadilo a nakonec za celý rok PPC tuning proběhnul osmkrát, s celkem 82 účastníky.

Nikdy jsem tolik nepřednášela jako loni. Taky jsem pro to nic neudělala, ale dalo to určitě 20+ různých vystoupení, dost jsem se najezdila po republice.

Byla jsem přizvána do programu Google Partners Regional Trainers. Aktuálně je to celosvětově asi 150 školitelů, u nás ještě Ondra Sláma z Inbornu. Na podzim jsme s Ondrou odškolili dva čtyřtýdenní bloky Google Partners Certification Academy, kterou účastníci z řad agentur zakončili složením testu pro základní i pokročilou certifikaci ve vyhledávání. Myslím, že se to povedlo.

Jak funguju

• Mám méně úkolů a více času než dřív.
• Víc než kdy dřív mám čas na vzdělávání. Víc čtu, víc testuju, víc si hraju, víc sleduju diskuze. Učím se španělsky.
• Vymýšlím spoustu nových článků a spoustu jsem jich rozepsala. Bohužel je nedotahuju, ale cítím, že tenhle rok to klapne.
• Zvyšuju efektivitu, pracuju rychleji, nedělám zbytečnosti.
• Plánuju si všechno do detailu, ale dost se neposluchám.
• Nikdo to po mně nechce, ale používám Toggl na měření času, takže vím kolik a na šem jsem strávila i v jak velké výkyvy mám mezi jednotlivými týdny.
• Celkem dodržuju volné pátky. V pátek nemám čas na schůzky, nejsem k dispozici a neplánuju si žádnou práci. Dávám si tu prostor na osobní rozvoj a vlastní projekty.
• Moje pracovní dny fungují celkem nahodile, pracuju v různou denní dobu, někdy si víkend prohodím se všedním dnem. Už to ani nevnímám jako problém.
• Pracuju hodně doma. Nemám tu pracovní stůl ani židli, pracuju z gauče a neplánuju na tom nic měnit.
• Často pracuju někde venku, nejvíc jsem si užila asi TGIF office.
• Uvažovala jsem o coworkingu, ale neviděla moc přínos sedět někde s lidmi, co řeší něco jiného (a potřebují pracovat, ne si se mnou povídat) navíc všechny coworkingy mám daleko od domova. Nakonec jsme pronajali společnou kancelář se SEO a UX lidma. Ano, i Markeťákov je na Andělu, neklamný důkaz, že úplně všechno není vždycky po mém.
• Potkávám hromadu nových lidí, kteří mě přivádí na nové nápady.
• Hodně cestuju, často pracuju ze zahraničí.

Co bude dál?

Skoro totéž. Užívat si, dělat práci, která mě baví a dál rozšiřovat know-how. Odladím nějaké drobnosti v time-managementu, budu se víc bavit s lidma, zejména s klukama z Markeťákova, o práci a byznysu nad rámec konkrétní odbornosti. Chci víc čerpat znalosti na přímé linii ze zahraničí, nejen čtením blogů. Když to řeknu úplně na plnou pusu jak to cítím, dost mi na lokálním PPC trhu chybí nějaký vzor. V dubnu vyrazím na HeroConf, čistě PPC konferenci, do Austinu a snad se tam trochu zkamarádím se zahraničními špičkami.

Chci se dostat k typově „o level výš“ konzultačním zakázkám, než je prostá optimalizace kampaní. Chci s firmami řešit nastavení procesů v jejich v inhouse PPC týmech, automatizaci a quality management. Chci se dostat k nezávislým konzultacím ve velkých tendrech na straně zadavatele.

Chtěla bych pár hodin týdně věnovat něčemu úplně mimo a offline. Ptala jsem se číšníka v Čestru, jestli náhodou nepotřebují výpomoc do kuchyně. Ale ve všem tom nadšení z mého skvělého nápadu to dovětek „tak na jeden den v týdnu, já mám normální práci, chci to jako koníčka“ trochu zabil.

Agenturu zakládat neplánuju. Pořád se na to někdo ptá, pořád někdo čeká, kdy to přijde. Ne, že bych o tom vůbec nepřemýšlela, vždycky tak jednou za měsíc mi to chvíli vrtá hlavou. Co mi fakt chybí je vychovávat si vlastní tým klikařů a budovat procesy a zlepšováky. Pak se vrátím nohama na zem s tím, že mít agenturu znamená dělat všechno možný, jen ne svoji práci.

A konečně, přála bych si, aby svět PPC reklamy tady u nás byl krásnější. Aby všichni PPCčkaři dělali čest svému řemeslu. Aby se inzerenti naučili rozpoznávat Brouky Pytlíky a nemuseli být smutní ze špatně výkonné reklamy. Aby PPC měli všichni rádi. Pomůžu jak můžu!

Vlastně všechno zásadní, co se mi v roce 2013 stalo a podařilo se stalo náhodou a neplánovaně. Takže se moc těším, až si tohle za rok srovnám s realitou…